Vojnichův rukopis

Šifra Vojničova rukopisu prolomena? 
Otázku,zda dva ruští agenti Alexej Česputin a Sergej Smirnoff (jeho příjmení nemá se známým alkoholickým nápojem nic společného) přijdou na to, jak souvisí vražda českého profesora botaniky s nejtajemnějším rukopisem světa (Vojničův rukopis), necháme zatím otevřenou. Čtenáři knihy SEKCE: Dračí krev již odpověď na tuto otázku znají. Prozradíme jen, že se na samý závěr románu podaří tento enigmatický rukopis, nebo alespoň jeho část, rozluštit. Citace z knihy:

"Epochální objev ruských historiků - šifra Vojničova rukopisu prolomena
Takzvaný Vojničův rukopis,označovaný také jako nejzáhadnější rukopis světa, vydal své tajemství U zrodu senzačního objevu stála náhoda. Student čtvrtého ročníku moskevské fakulty historie a archivnictví Valerij Markovič Parnoff získal od Ministerstva pro vnitřní záležitosti Ruské federace grant na zpracování zpřístupněných archivů ukořistěných na sklonku druhé světové války jednotkami Smerš (o vzniku a historii těchto speciálních jednotek jsme čtenáře informovali v minulém čísle našeho časopisu -poznámka redakce). Jaké bylo jeho překvapení, když mezi archiváliemi pocházejícími převážně z provenience gestapa a SS narazil na autentický rukopis ze 16. století.Podrobnou analýzou se Valeriji Parnoffovi podařilo zjistit, že jde o dosud známý fragment slavného Vojničova rukopisu..."

Výše uvedená citace z populárního časopisu Rusko a Evropa, v jehož redakční radě najdeme coby poradce pro otázky vojenské historie plukovníka Vasilije Petroviče Kracina (zasvěcení vědí, že Kracin šéfuje SEKCI), je samozřejmě mystifikací obou autorů románu SEKCE: Dračí krev, Aleše Česala a Jana Geislera. Vojničův rukopis však existuje. 
Pergameny popsané neznámým písmem vznikly podle radiokarbonové analýzy mezi léty 1404-1438. 
Rukopis má několik částí. 
Botanická část: ilustrace běžně vypadajících rostlin. Většina z nich však nebyla identifikována. 
Astronomická část: astronomické a astrologické symboly a diagramy, náčrty zvěrokruhu. 
Biologická část: miniatury nahých žen koupajících se v jakýchsi útvarech připomínajících tělesné orgány. Některé z žen mají na hlavách koruny.
Kosmologická část: ilustrace připomínající mapy podivné krajiny či kosmologické náčrtky. V pozadí hrady, snad sopky.
Farmakologická část: ilustrace zachycující části rostlin, kořeny a listy
Recepty (?): text bez ilustrací oddělovaný odrážkami ve tvaru hvězdy nebo květu. Od roku 1969 patří rukopis Yaelově univerzitě. Na stránkách knihovny si zdigitalizovaný rukopis můžete prolistovat. 
Kryptografové z americké NSA,kteří se rukopisem zabývali v 50. letech 20. století, se kloní k názoru, že je Vojničův rukopis psán složitou polyalfabetickou substituční šifrou. V roce 2016 prohlásila češka z Nové Paky Irena Hanzlíková, že rukopis rozluštila. Podle ní je psán staročeštinou. autorem by měl být podle Hanzlíkové moravský šlechtic Jiří III. z Lichtenštějna, tridentský biskup. 
Z dalších českých badatelů se rukopisem podrobněji zabýval známý záhadolog Arnošt Vašíček, který za autora rukopisu považuje Angela z Florencie, důvěrníka Lucemburků, který se zabýval botanikou a astrologií. Faksimili rukopisu s rozsáhlou úvodní studií vydala badatelka Jitka Lenková.