Může být na Marsu život?

z vysílání sovětského rozhlasu
 
Uveřejněno magazínem SPUTNIK v květnu 1977
 
Dnes již archivní, pamětnický text, který bude možná zajímavý pro všechny, kdo se zabývají otázkami mimozemského života, či přímo životem na Marsu
 
Sovětské meziplanetární stanice "spatřily" poprvé zblízka planetu Mars v roce 1971. V roce 1973 přistála na Marsu automatická stanice Mars 3 a vyslala množství zajímavých informací. Tak začal plánovitý výzkum "rudé planety". Sovětské marsy a americké marinery a vikingy odpověděly na mnohé otázky o tom, co je Mars. Ovšem, čím více se lidé dovídali, tím více otázek vyvstávalo. A nejdůležitější o existenci života na Marsu. 
 
Hádanek bylo mnoho. co to jsou Martovy kanály? Co způsobuje rudou barvu planety? Jak vznikly její družice Fobos a Deimos? 
 

Družice

Automatické meziplanetární stanice vyslané ze Země k Marsu zcela vyvrátily hypotézu o umělém původu obou marsovských družic. A zjistily, že Fobos je obrovský kamenný balvan o průměru několika desítek kilometrů. Jsou na něm zřetelně vidět okrouhlé krátery - stopy po dopadu meteoritů. Vulkanický původ kráterů se vylučuje, neboť při tak malých rozměrech (ve srovnání s rozměry planet) se Fobos nemohl rozžhavit zevnitř. Deimos je menší než Fobos a je také pokryt trychtýři od meteoritů. 
  Družice obíhající kolem Marsu jsou tedy přírodního původu. Kdy vznikly? A jak?
Aby se daly tyto otázky zodpovědět srovnávala se hustota meteoritických kráterů na Marsu a na Fobu. Vyšlo najevo, že na družici je na stejné ploše stokrát více kráterů než na planetě. A to znamená, že družice je starší. 
  Podle jedné hypotézy vypracované školou sovětského akademika Otty Šmidta vznikly družice a planety akumulací pevné rozptýlené hmoty. Velice drobné částečky se spojily ve větší tělesa - asteroidy a ty padaly na vznikající planetu. Z hlediska Šmidtovy hypotézy jsou Fobos a Deimos zástupci původních asteroidů, z nichž kdysi vznikly planety. 
  Podle jiné hypotézy jsou meteority, jež padají na Zemi, asteroidy a družice planet úlomky bývalé planety, která se rozpadla po výbuchu nebo srážce s jiným nebeským tělesem (hovoří se o planetě Faethon). 
  Z úlomků se vytvořil pás asteroidů, astronomům dobře známý. Pokud bychom souhlasili s touto hypotézou, jsou marsovské družice zbytky této praplanety. 
  Snímky Foba a Deima fotografované zblízka potvrzují spíše druhou hypotézu, neboť okraje kamenných balvanů jsou vydroleny. Kromě toho Fobos a Deimos neshromažďují kolem sebe drobnější úlomky. 

Kanály

Tyto obrovské technické stavby vytvořili myslící Marťané k zavlažování nebo jako dopravní tepny. To byla první domněnka po objeveníkanálů na Marsu. 
Na jednom snímku, který pořídila sovětská stanice Mars 5, je zřetelně vidět hlubokou brázdu táhnoucí se na tisíce kilometrů. Její původ je mimo jakoukoli pochybnost. Je to obrovský zlom. Je nesporné, že v nitru Marsu pokračují hlubinné procesy spjaté s vývojem planety. Jeho kůra popukala jako skořápka ořechu pod náporem obrovských sil.
 

Reliéf

Na snímcích Marsu je vidět kopce a údolí jakoby ohlazené větrem a suchá koryta řek. Písečné duny a přesypy leží převážně ve velkých meteorických kráterech. Bouře trvají na Marsu několik týdnů. V té době převyšuje rychlost větru osmdesát metrů za sekundu. Vzhledem k tomu, že je na Marsu přitažlivost dvaapůlkrát menší než na Zemi, zdvihají se do ovzduší milióny tun prachu. Astronomové konstatovali, že po písečných bouřích jsou moře a světlejší pevniny na Marsu znovu v původních hranicích. Proč sedající prach tato moře nezasype? To je jedna z nových hádanek Marsu, z níž vychází předpoklad, že je v mořích rostlinstvo. 
   U jižního pólu této planety je rozsáhlá vrchovina. Skládá se z několika hřebenů, jež se táhnou tisíc kilometrů. Na Marsu jsou rovněž prolákliny, například oblast Hellas - okrouhlá pánev o průměru přes 1500 kilometrů, hluboká až čtyři kilometry. Jsou tu i činné sopky. Největší z nich je vysoká dvacet kilometrů. 
 

Podnebí

Podnebí na Marsu je drsné. U polárních čepiček klesá teplota na minus 110 stupňů Celsia, v létě stoupá v rovníkovém pásmu nad nulu. Proto může být v létě voda na Marsu i v kapalném stavu. 
  Kosmická stanice Mars 3 podstatně rozšířila údaje o složení ovzduší. Ukázalo se, že je řidší, než se předpokládalo. Průměrný tlak u povrchu je menší než setina tlaku pozemského (u nás je takový tlak jen ve výšce 40 kilometrů). Průzkumem se zjistilo, že ovzduší na Marsu tvoří z poloviny kysličníck  uhličitý,kyslíku je v něm 0.3 procenta, vody 0.05 procenta. Kromě toho byly v ovzduší této planety objeveny vzácné netečné plyny krypton a xenon. Odborníci se domnívají, že ovzduší na Marsu bylo kdysi hustší  a možná i vhodné pro život. Kolik je na Marsu vody? Vědci soudí, že ledový příkrov vytvořený zmrzlou vodou je jen "vrcholek ledovce". Zbývající voda je pod povrchem ve věčně zmrzlých vrstvách. 
  Na Marsu mohly kdysy být i vodnaté řeky, čímž se právě vysvětluje existence kaňonů a strží, jež je dobře vidět na snímcích. 

Kde jste Marťané?

Ucelenou teorii vzniku života vytvořil již před půl stoletím, dluho před začátkem kosmických letů akademik Alexander Oparin. Její podstata je tato: v mezihvězdném prostranství vznikají následkem složitých procesů uhlíkaté sloučeniny, které jsou základem chemického vývoje, jenž přechází v biologický. Avšak ke skoku od neživého k živému jsou nezbytné zvláštní podmínky. Lety marsů, vikingů, marinerů a veněr tuto teorii nevyvrátily. 
 
Před nedávnem byl akademik Oparin požádán, aby odpověděl na tři otázky. První zněla: 
 

Je život na Měsíci? 

Měsíc je obrovský meteorit. Četné výzkumy dokazují, že chemický vývoj organických látek dosáhl v meteoritech velmi vysokého stádia, ale ve vývoj biologický přece jen nepřešel. 
Organických sloučenin, je v hornině,  kterou na Zemi dopravily sovětské luny a americká apolla, velmi málo. Nebyly objeveny žádné mikrostruktury, jež by svědčily o tom, že by dnes nebo v dávné minulosti byly na Měsíci živé organismy. Všechny tyto údaje nás opravňují k závěru, že na Měsíci život není a nebyl. 
Druhá otázka: 
 

Je možný život na Venuši? 

Vývoj této planety ke vzniku života nedospěl. Zde se uhlíkaté sloučeniny vyvýjejí jinak než na zemi. Při vysoké teplotě není volná voda. Ovzduší planety ovládl kysličník uhličitý. Někteří badatelé vytvořili teorii, podle níž je život na Venuši někde ve středních vrstvách ovzduší a nikoli na povrchu To však je nepředstavitelné, neboť obrovské množství plynu se neustále přemisťuje a k vývoji života je zapotřebí milionů let. 
třetí otázka: 
 

A co Mars? Je na něm život, přihlédneme-li k tomu, že americké vikingy na tuto otázku jednoznačně neodpověděly? 

Velmi bychom chtěli, aby byl. Na Marsu jsou přirozeně pro život pozemských organismů velmi těžké podmínky. Je však možné, že v takovém světě existují specifické mikroorganismy. Důležité je zjistit, v jaké etapě je tam vývoj uhlíkatých sloučenin. Je zcela možné, že je na stejném stupni, na jakém byl na Zemi před miliony let.